Okolní krajina barmsko-thajského pomezí je krásná, malebné vápencové hory porostlé bujnou tropickou vegetací se odrážejí v zákrutech řeky Kwai. Člověk jen těžko uvěří, že zde se odehrávala jedna z velkých tragédií 2. světové války v jihovýchodní Asii. Japonci okupující země jihovýchodní Asie měli díky spojeneckým útokům ve vzduchu i na moři problémy se zásobováním svých jednotek zejména v Barmě. Proto se rozhodli v r. 1942 vybudovat železnici v délce 415 km spojující Thajsko s Barmou. Stavbu plánovanou původně na 5 let vybudovali váleční zajatci v drsných podmínkách a pod nevybíravým zacházením japonských dozorců za 16 měsíců.
Na stavbu bylo nasazeno asi 61 700 válečných zajatců, především Britů, Holanďanů, Američanů, Australanů a Kanaďanů a dalších asi 300 000 nucených dělníků z okolních zemí. Podmínky v zajateckém a pracovním táboře byly velmi těžké. Zajatci pracovali sedm dní v týdnu deset hodin denně a japonští dozorci s nimi zacházeli velmi nelidsky. Stravy bylo málo, většinou jen slaná rýže. Zajatci umírali na podvýživu, vyčerpání, kruté zacházení, a také na různé nemoci. Nejčastěji na malárii a choleru, ale i na uštknutí hady. Odhadem zahynulo při stavbě železnice asi 16 000 spojeneckých zajatců a na 100 000 asijských dělníků. Náhrobky na pečlivě udržovaném válečném hřbitově prozrazují, že většině těch, kteří zde zahynuli, bylo jen málo přes dvacet let. Nejlepší způsob, jak navštívit most přes řeku Kwai, válečný hřbitov i muzeum zajateckého tábora, je výlet lodí.