Každý z horských kmenů má svůj vlastní jazyk, zvyky, způsob oblékání a náboženství. Většina z nich jsou původem nomádské nebo polonomádské kmeny, které sem migrovaly z Číny, Barmy, Laosu a Tibetu převážně v posledních 200 letech (některé skupiny ale mohou být v Thajsku mnohem déle). Často jsou označováni jako lidé čtvrtého světa v tom smyslu, že nepatří ani k západní civilizaci, ani k obyvatelům zemí tzv. třetího světa. Překračovali a vlastně stále překračují hranice současných států bez ohledu na správní uspořádání světa, které se jich příliš netýká. Hranice jejich světa utváří jejich vlastní jazyk a kultura.
Mezi hlavní „horské“ kmeny patří: Akha (thajsky I-kaw), populace 38 000, původ Tibet; Lahu (thajsky Musoe), populace 59 000, původ Tibet; Lisu (thajsky Lisaw), populace 25 000, původ Tibet; Mien (thajsky Yao), populace 38 000, původ střední Čína; Hmong (thajsky Meo nebo Maew), populace 87 000, původ jižní Čína; Karen (thajsky Yang nebo Kariang), populace 285 000, původ Barma.
Obživou drtivé většiny příslušníků těchto kmenů je pěstování rýže, kukuřice a opia, i když opium je po restriktivních opatřeních thajské vlády pěstováno hlavně pro vlastní spotřebu. Kromě toho se tito lidé věnují chovu prasat, koz a skotu. Náboženství těchto kmenů je různé, převládá animismus, ale např. některé skupiny Karenů jsou buddhisté a další – spolu se skupinami kmene Lahu – se v důsledku horlivé aktivity misionářů hlásí ke křesťanství. Většina pěších turistických tras vede přes vesnice Hmongů a Karenů. Setkání s těmito lidmi a jejich způsobem života patří k zajímavým zážitkům z Thajska.
