V údolí Pókhary žijí převážně Báhunové a Čétríové, zatímco na okolních kopcích zejména Gurungové, kteří tradičně zastávají posty ve vojenských oddílech Gurkhů. První cizinci, kteří objevili krásu Pókhary, byli v 70. letech minulého století hippies. Přicházeli sem na týden a zůstávali měsíce. Doba se sice změnila, ale kouzlo místa i nadále přetrvává a přitahuje cestovatele svou magickou krásou.
Centrem Pókhary je pro návštěvníky druhé největší jezero v Nepálu – Phéva Tál. Jezero je z jedné strany pokryté hustým subtropickým porostem, tzv. Rání Banu (Královnin les), z druhé sítí restauraci, krámků a hotýlků. Ve středu jezera vyrůstá malý ostrůvek a na něm stojí chrám Varáhi, zasvěcený jedné z reinkarnací boha Višny.
Nad jezerem se tyčí ve výšce 1113 m n.m. moderní bělostná Pagoda míru, která dosahuje výšky 40 m. Každého, kdo k ní podnikne strmý výstup, odmění krásnými výhledy na jezero i nedaleké zasněžené vrcholky hor.
Jižní část jezera, kde vytéká řeka Pardí, je přehrazená. Bohužel se po hrázi nedá přejít na druhý břeh, zato je možné se vydat k nedalekým vodopádům Déví, kde řeka Pardí ústí do skalního tunelu.
Pókharou protéká řeka Sétí, která vytváří úzké, až 30 m hluboké soutěsky. V některých částech města se ztrácí z povrchu a klesá až do hloubky 50 m. Séti znamená bílá – barva, kterou řece dodává místní vápenec.
