Ničení přírody do značné míry bránila malárie, ale počátkem 50. let minulého století, kdy byli Ránové svrženi a monarchie obnovena, zahájila vláda program likvidace malárie. Do nížin se stěhovali noví osadníci, což s sebou přineslo nekontrolovatelný rozmach pytláctví. Cílem pytláků byli hlavně nosorožci, jejichž rohy se využívají v čínské medicíně a pro výrobu dekorativních předmětů. V r. 1960 již v údolí žilo třikrát více obyvatel (100 000), počet nosorožců se snížil z 1000 kusů na 200 a druh byl tak na pokraji vyhynutí. Nepálská vláda si na poslední chvíli uvědomila vážnost situace a r. 1962 vyhlásila Čitván rezervací nosorožců a v r. 1973 prvním národním parkem Nepálu.
V současné době žije v Čitvánu na rozloze 932 km2 asi 550 nosorožců indických (více než čtvrtina světové populace), asi 100 tygrů, nejméně 300 gaurů (indických bizonů) a po určitou část roku zde žije také 45 divokých slonů přicházejících z Indie. V rezervaci celkem žije 43 druhů savců (např. medvěd pyskatý, levhart a čtyři druhy antilop), je také nejvýznamnější ptačí rezervací (na 450 druhů ptáků), dále tu žijí dva druhy krokodýlů a přes 150 druhů motýlů.
Dalším problémem rezervace je boj se znečištěním horních toků řek, které je způsobeno průmyslovými zařízeními a narůstajícím počtem obyvatel. Z tohoto důvodu vymizel z řeky Nárájaní delfínovec ganžský a gaviálové (druh krokodýla) se tu udržují jen díky pomoci člověka.
V r. 1982 vznikla za přispění nadace World Wildlife Fund a dalších mezinárodních společností organizace King Mahendra Trust for Nature Conservation (KMTNC), jejímž hlavním posláním je výzkum tygří populace v parku. Od r. 1989 se nadace podílí i na rozvoji obcí – výstavbě škol, zdravotních středisek, vodovodů a technologických zařízení. Organizace se rovněž zasloužila o vznik obecních lesů, které nyní pokrývají 4000 hektarů půdy v okolí parku. Osm ze čtrnácti lesů má příjmy hlavně z ekoturistiky, čímž mění místní obyvatele v zanícené ochránce životního prostředí.
