Pašupatináth bývá někdy nazýván „malým Váránasí“. Na ghátech u řeky Bágmatí se totiž také konají kremace. Na nábřeží stojí několik hranic – nebožtíka nejprve umyjí, zabalí nejčastěji do žluté plachty a pak položí na hranici. Nejstarší syn hranici zapaluje. Mužští členové rodiny jsou shromážděni za ní a vzpomínají na zemřelého. Poté, co hranice dohoří, jsou zbytky hozeny do řeky, v níž se normálně koupou děti. Tento „nehygienický“ rituál má svůj symbolický význam – díky vodě s popelem mrtvých přechází jejich síla a duše do dalších generací.
Každý svátek nebo volný den míří do chrámu zástupy věřících. Přestože jsou součástí zdejší „pouti“ také pohřební obřady, nepůsobí ovšem poutníci nijak smutným dojmem. Lze při nich dokonce spatřit tancovat svaté muže.
