Taoismus však vychází z daleko starších představ o světě, částečně systematizovaných už v dobách před Starým mistrem. Mezi nimi je nejdůležitější chápání světa jako harmonického protikladu dvou opačných pólů, ženského principu jin a mužského jang. Tato polarita se pak projevuje ve všech opozicích (chlad–teplo, tma–světlo, pasivita–aktivita apod.). Cílem je vyváženost obou prvků, neboť každý z nich funguje pouze v protikladu k druhému.
Podobně důležitá je i teorie o pěti prvcích (dřevo, oheň, země, kov, voda), které odpovídají pěti základním silám hýbajícím všehomírem. K jednotlivým prvkům se dá analogicky přiřadit pět tělesných orgánů, pět lidských smyslů, pět světových stran (Číňané měli jako pátou střed), pět hlavních planet, pět chutí atd. I zde jsou jednotlivé prvky vnímány ve vztahu k druhým, nikoli izolovaně, což se projevilo např. i v tradičním čínském lékařství, jež je taoistickými názory silně poznamenáno – tak např. příznaky v očích mohou odkazovat na problémy jater, přičemž k jejich lepšímu fungování může napomoci i posílení ledvin, atd.
Ústředním pojmem taoismu je těžko přeložitelný výraz „tao“, obvykle definovaný jako „cesta“, přičemž se myslí cesta k přirozenosti. Dle taoistů je ideálním přístupem ke světu nezasahování do věcí, protože děje-li se vše přirozeně, pak se věci automaticky dostávají do harmonického souladu. Tak i příkladným panovníkem je ten, jenž nechá věcem ve svém státě volný průběh – což je výrazně alternativní názor, uvážíme-li, že čínská politika byla vždy zejména pod vlivem konfucianismu. Také jedinec by měl usilovat o harmonii (nebo spíš neusilovat, jen ji nenarušovat) svým vyváženým životem: zlatá střední cesta je nejlepším řešením. Z tohoto hlediska je přejídání se masem stejně nesmyslné a škodlivé jako vegetariánství. Také zde se projevuje taoistický důrazna zdraví a úsilí o dlouhověkost. Taoismu je také přisuzován vznik různých tělesných a dechových cvičení (tchaj-ťi-čchüan).
Lidový, náboženský taoismus je do značné míry nepřehlednou směsicí nejrůznějších božstev a kultů, někdy lokálně podbarvených. V čele taoistického panteonu stojí Nefritový císař. Ve Vietnamu se lze setkat s podobiznami taoistických božstev zejména v čínských svatyních (např. v Hoi Anu), některá z nich se však objevují i v buddhistických chrámech. Další země regionu jsou taoismem poznamenány jen málo.
