Šintó spočívá v uctívání kami, což je často překládáno jako božstvo, to však může být trochu zavádějící. Kami totiž nejsou jen mytické bytosti, mohou sídlit ve všemožných předmětech, jako jsou např. voda či kameny, ale také v živých bytostech včetně lidí (předkové). Z mytologie šintó vychází i legenda o stvoření Japonska a císařského rodu, který je k dnešnímu dni po dlouhá století nepřetržitý. Mytický císař Džinmu, první císař Japonska, který měl žít okolo r. 660 př.n.l., měl být přímým potomkem božstev, avšak první prokazatelně existující císař v Japonsku žil okolo 7. století n.l. Od té doby je však linie nepřetržitá. Teprve po 2. světové válce se japonský císař Hirohito veřejně vzdal božského původu, což tenkrát po celém Japonsku vzbudilo velké pozdvižení.
Místem uctívání šintó je svatyně (džindža). Svatyni poznáme jednoduše podle brány, které se říká torii. Nejčastěji je dřevěná a obarvená na červeno, běžně se však lze setkat i s kamennou či dokonce kovovou torii. Na původu jejího tvaru a účelu se vědci dodnes nedokáží shodnout, nejčastěji se však říká, že odděluje svět lidí od prostoru bohů. Jelikož jednou z nejdůležitějších věcí šintó je rituální čistota, nedaleko vstupu pak bývá nádržka s tekoucí vodou (temizuja), kde se vykonává očista do rituální nečistoty (kegare). Naběračkou se nabere z pramínku voda, kterou si člověk postupně umyje dlaně obou rukou. Pak se vodou vyplachují ústa (z naběračky se musí voda nalít nejprve do dlaně, poté teprve do úst), načež se voda vyplivne. Nakonec následuje obrácení plné naběračky do svislé polohy tak, aby se tekoucí vodou sama umyla. Teprve pak můžeme pokračovat dále do svatyně.
Hlavní síň šintoistické svatyně se jmenuje honden, je však veřejnosti nepřístupná a ukrývá předměty, v nichž jsou přítomni kami, typicky například zrcadlo. Před hondenem bývá místo, kam se lidé chodí modlit – do krabičky hodí pěti nebo padesátijenovou minci (číslo pět má kladnou symboliku), dvakrát tlesknou a ukloní se pro upoutání pozornosti božstev, jimž se chtějí svěřit. Nedaleko hondenu bývá stojan na votivní destičky (ema), které si můžeme koupit a popsat přáním či poděkováním. Přání nejčastěji směřují na zdraví rodiny, bohatství či úspěchy ve studiu nebo v práci, avšak vždy záleží na tom, kterým kami je svatyně zasvěcena. Např. ve svatyni Džišu v Kjótu, jež je zasvěcena božstvům lásky, se můžeme tímto způsobem pomodlit nebo poděkovat za úspěchy v hledání partnera. Na stejném místě, kde se kupují prázdné destičky, můžeme nakoupit i řadu dalších věcí – např. talisman omamori, který u sebe Japonci nosí pro štěstí v různých věcech (např. rodinné vztahy, partnerský život, bezpečí na cestách apod.), nebo omikudži – věštbu, jež nám pomocí tradiční poezie naznačí, jak se nám bude v blízké budoucnosti dařit.
