Nemá ani jednoho zakladatele, ani modifikovaný zákon. Jde o různorodou směs kultů a rituálů, vztahujících se k pestrému panteonu mnohotvárných božstev, neodmyslitelně spjatou se sociálním uspořádáním společnosti – ve svém důrazu na společenské stránky je blízká islámu, akorát s tím rozdílem, že islám chce společnost propojovat, zatímco hinduismus v ní naopak vystavuje nepřekonatelné bariéry. Hinduismus je navíc jediným velkým náboženstvím, k němuž se nelze přihlásit na základě volby – člověk se musí hinduistou narodit. V duchovním smyslu jde však o nedogmatické náboženství, v němž má každý věřící značnou svobodu.
Jde zároveň o nejstarší ze čtyř zmíněných světových náboženství. Původ hinduismu sahá hluboko před náš letopočet a vstřebal řadu starších učení. Již více než tisíc let př.n.l. existovaly nejstarší texty, jakési kultovní příručky, zvané védy, jimž byl přisuzován nadpřirozený původ. I z toho důvodu se dlouho předávaly pouze ústně.
Hinduismus vznikl na Indickém subkontinentu, a postupně se rozšířil do téměř celé jižní a JV Asie, kde zanechal nesmazatelné stopy. Dnes je dominantním náboženstvím Indie, Nepálu a indonéského ostrova Bali, v některých dalších zemích žijí pouze menší hinduistické komunity, často ovšem reprezentované indickou diasporou. Souvisí to s jeho vázaností na společenské uspořádání společnosti – tradičně je hinduistická společnost rozdělena na čtyři varny (kasty), jejichž příslušníci mají dané role a v zásadě se nemohou mísit. Jde o bráhmany (kněze, učence), kšatriji (válečníky, aristokraty), vaišji (rolníky a řemeslníky) a šúdry (dělníky a sluhy). Mimo kastovní systém se ocitli tzv. nedotknutelní, opovrhovaná společenská třída, jež neměla právo ani na účast v náboženském životě. Jednotlivé kasty jsou často ještě dále rozčleněny na řady stupňů, k nimž se vztahují různá práva i zákazy.
Je třeba říci, že v JV Asii tato přísná společenská pravidla nebyla důsledně uplatňována ani v dobách největšího vlivu hinduismu. Králové říší JV Asie si zvali na dvůr především bráhmany, kteří měli posílit jejich prestiž v očích poddaných i v očích sousedních panovníků. Ti jim pomáhali svými rituály legitimovat panovnickou moc a zajišťovat její nadpřirozenou auru. Tak tomu bylo zejména v khmerské angkorské říši (9.–14. století), jejíž králové se prezentovali jakožto dévarádžové, tj. zbožštělí panovníci. Svá sídla pak stavěli v souladu s hinduistickými představami tak, aby působila jako střed zpozemštělého vesmíru, velkolepé centrum říše. Angkor Vat je nejtypičtějším příkladem: zpodobňuje mythickou horu Méru obklopenou oceány (vodním příkopem), která se nalézá v samém středu všehomíra. Také mocná Čampa (či čamská říše, 2.–15. století), která se kdysi rozprostírala na rozhraní dnešního středního a jižního Vietnamu, byla po duchovní stránce převážně ovlivněna hinduismem. Čamové sice nikdy nevystavěli tak velkolepé stavby jako Khmerové, zato vynikli v originálním sochařském umění, zpodobujícím hinduistické náměty.
Mezi nejuctívanější hinduistická božstva v JV Asii patří především trimúrti, tedy tři hlavní bozi hinduistického panteonu: Brahma (zvaný „bůh stvořitel“), Višnu („bůh ochraňovatel“) a Šiva („bůh ničitel“).
Brahma své působení ukončil stvořením, proto bývá vzýván méně než jeho dva božští kolegové. Ti bývají také mnohem častěji zobrazováni. Každý z bohů je ovšem uctíván v řadě různých vtělení – tak za inkarnaci Višnua je považován např. legendární hrdina, princ Ráma, oblíbený pasáček Kršna, nebo dokonce historický Buddha. Každý hinduista si v podstatě může vybrat, jakého boha v jaké podobě bude převážně uctívat, přitom se může samozřejmě poklonit i bohům jiným. K dalším známým postavám hinduistické mytologie, které bývají často zobrazovány i v JV Asii, náleží zejména:
Ganéša – Šivův syn se sloní hlavou, který je vzýván především při každém počátku nějaké důležité události
Párvatí – Šivova manželka a ztělesnění prvotní energie, někdy uctívaná v krutých podobách jako Durga či Kálí
Garuda – pták, hlavní Višnuovo jízdní zvíře
Nandi – býk, hlavní Šivovo jízdní zvíře
Hanuman – božský opičák a hrdina
Makara – mořská obluda
Apsary – božské víly a tanečnice
Nesmírně bohaté hinduistické mýty a legendy vyprávějí o stovkách božstev a jejich různých inkarnacích, i o pozemských hrdinech, kteří se v mnohém bohům vyrovnali. Vztahy bohů i pozemšťanů vzdáleně připomínají kontakty řeckých božstev s lidmi, ale hinduistická mythologie je ještě podstatně fantastičtější a živější – jistě také proto, že je dodnes živá. Snad nejoblíbenějším příběhem je epos Rámájana o bájném hrdinovi s lukem, princi Rámovi: Ráma přijde o svou krásnou novomanželku Sítu, již unese zlý démon Rávana na ostrov Lanku. Epos obšírně líčí boj Rámy a jeho věrných pomocníků (mj. opičáka Hanumana) s krutými démony. Rámovi se podaří nepřítele zdolat a získat Sítu zpět. Rámájana vznikla nejpozději okolo 4. století př.n.l. a po našem letopočtu byla přeložena do mnoha jazyků jižní a JV Asie. Scény z ní se objevují na nástěnných malbách královských paláců, anebo v divadelních představeních řady kultur celé oblasti (zejména Thajsko, Kambodža, Indonésie).
