V oblasti ostrovní jihovýchodní Asie se setkáváme s animistickými praktikami a vírami například také na Filipínách, kde můžeme potkat praktikující šamany léčící nemoci či odhánějící zlé síly. V oblasti Malajsie a Indonésie animismus vyznávají především přírodní etnika v odlehlejších oblastech –orang asli v Malajsii či papuánské kmeny v Indonésii. Vzhledem k faktu, že animismus v Indonésii nepatří mezi státem uznaná náboženství, dochází často k paradoxním situacím, kdy animisté jsou oficiálně vedeni jako hinduisté či křesťané. V některých případech se setkáváme s velmi zajímavými případy náboženského synkretismu, kdy původní animistické tradice jsou vyznávány například spolu s křesťanstvím – vzpomeňme především již zmíněně etnikum Toradžů na středním Sulawesi či sumaterské Bataky. Přesto ale doposud existují v ostrovní JV Asii místa, kde je původní animistická víra ještě praktikována do značné míry tak, jak ji vyznávali předkové dnešních přírodních etnik.
Animismus v Indonésii
Animismus (od latinského animus, duše nebo život) je náboženský světonázor především přírodních národů, ale nejen jich, že všechny entity – člověk, zvířata a rostliny, ale často i neživé přírodní objekty mají určitou duševní esenci. Ta často přetrvává smrt entity, nebo se vrací v nějaké jiné formě. Neexistuje striktní hranice mezi podstatou lidských bytostí, živočichů a rostlin, neživých objektů, ale třeba i přírodních jevů, jako jsou bouře, déšť či vítr. Není hranice mezi spirituálním a fyzickým světem, vše je součástí jednoho celku – kosmu, přírody.
Prvky animismu bývají v Asii poměrně často zachovány i v „organizovanějších“ náboženstvích a tvoří mnohdy s dalšími vírami více či méně harmonický celek – vzpomeňme drobné obětiny přírodním duchům phí v buddhistickém Thajsku, podobnou praxi u hinduistů na Bali, projevy šintoismu a respekt vůči přírodním božstvům kami v Japonsku či víru v přetrvávající vliv čínských předků na život jejich žijících potomků.
