Laoština nemá na rozdíl od thajštiny tak širokou zásobu zdvořilostních a vznešených formulací, jež souvisejí s rozlišováním rozdílů ve společenském postavení; v jistém smyslu jde tedy o demokratičtější jazyk. Další rozdíly jsou ve slovní zásobě a také ve výslovnosti některých hlásek, a dokonce i tónů – u spisovné laoštiny se rozlišuje 6 tónů, u spisovné thajštiny 5. Jejich dodržování však není tak striktní jako v případě vietnamštiny, a ani výslovnost hlásek není tak složitá. Laoština používá vlastní, hláskové písmo, které je zjednodušenou variantou písma thajského. I přesto je velmi obtížné na učení. Slova se píší souvisle bez dělení, jako by celé výpovědi byly slovem jediným.
Laoština
Je blízce příbuzná s thajštinou (oba jazyky patří mezi thajské jazyky), asi jako čeština se slovenštinou. Laoština však dlouho fungovala pouze jako hovorový jazyk, a má tudíž trochu menší společenskou prestiž – zde je na místě dodat, že všichni Laosané rozumějí thajsky, mj. díky thajské televizi, kterou sledují více než vlastní laoské programy.