Korejština je aglutinační jazyk (jiný typ než většina indoevropských jazyků), tzn. že neuplatňuje skloňování jmen a časování sloves. Většina gramatických forem je vyjadřována morfologicky.
Hangŭl je považován za jeden z nejlépe propracovaných systémů písma vůbec – je jednoduchý, přehledný a snadný na osvojení. Hangŭl byl uměle vytvořen v 15. století. Kromě něj se k zápisu korejštiny používaly (a dodnes používají) klasické čínské znaky, jejichž znalost v Koreji patří k základnímu vzdělání.
Vyhláška krále Sedžonga:
„Jsouc cizího původu, čínské znaky nejsou sto vyjádřit smysl slov korejského jazyka. Mnoho obyčejných lidí nemá možnost písemně vyjádřit své myšlenky a pocity. Inspirován jejich těžkostmi, vytvořil jsem 28 písmen, která se snadno učí. Doufám, že tím přispěji k zlepšení úrovně jejich života.“ (Stanovisko krále Sedžonga vyjadřuje snahu o přispění k blahobytu korejského obyvatelstva a rozvoji korejské kultury.)
Abeceda Hŭnmindžŏngŭm, jejíž vznik byl iniciován králem Sedžongem, měla původně 28 písmen, ze kterých se dodnes používá 24. Systém písma tedy sestává z 24 hlásek – 10 samohlásek a 14 souhlásek. Ze základní varianty hlásky mohou být odvozeny další komplikovanější formy, jako např. hlásky intenzifikované anebo zdvojené. Touto metodou mohou Korejci celkem vytvořit 40–50 hlásek. Tvar jednotlivých písmen byl pečlivě koncipován. Některá z písmen reflektují pozici mluvidel při jejich výslovnosti. To poukazuje na brilantní znalosti anatomie a lingvistiky.