Zikkurat Čoqá Zambíl je nejlépe zachovanou ukázkou elamské architektury a jednou z nejdůležitějších íránských památek. Je nejlépe dochovaným zikkuratem nejen v Íránu, ale i v celé Mezopotámii. R. 1979 byl zapsán na listinu UNESCO. Měl původně pět soustředných poschodí, ale do dnešní doby se dochovaly tři o celkové výšce 25 metrů. Původní výška byla asi 50 m. Tato stavba byla zapomenuta lidmi téměř 2500 let až do doby, kdy ji náhodou objevil důstojník anglo-íránské naftové společnosti. Vykopávky započali Francouzi mezi lety 1936 –1939. Pak v nich pokračoval v letech 1951–1962 Roman Ghirshman. Do r. 1965 pokračovali v lokalitě ve vykopávkách íránští archeologové.
V lokalitě zikkuratu se nenalézá jen zikkurat, ale i tři paláce, 11 chrámů a kultovních míst, část opevnění. Zikkurat je jakási umělá hora, postavená po vzoru sumerských zikkuratů v Mezopotámii, které byly stavěny kolem r. 2200 př. Kr. Elamská říše, jejíž vznik se datuje do 3. tisíciletí př. Kr., měla obchodní styky se Sumerem. Čoqá Zambíl byl vystavěn na příkaz krále Untaš Gala někdy kolem r. 1250 př. Kr. Na jeho vrchním patře stával chrám boha Inšušinaka, ochránce města Sús. Zikkurat byl poničen r. 640 př. Kr., když Asyřané porazili Elamity.
Byl postaven z cihel. Na povrchu jsou pálené a uvnitř nepálené cihly. Na stovkách cihel se nacházejí klínopisové nápisy, v nichž jsou zmíněna jména více než dvaceti božstev. Původně byl kolem zikkuratu komplex svatyní, hrobek, tunelů a vodních kanálů, a také dva chrámy zasvěcené Inšušinakovi na JV straně. Na SZ jsou pozůstatky 11 chrámů. Okolní město se téměř nedochovalo.
Archeolog Ezzatolláh Negahbán objevil r. 1965 Haft Teppe, což jsou pozůstatky elamského města. Z peněz UNESCO bylo v Haft Teppe postaveno muzeum, na místě muzea zničeného za války Iráku s Íránem. V Haft Teppe lze vidět pozůstatky elamského města z 2. tisíciletí př. Kr. Nalézá se zde hrobka Tapati Ahara, elamského vládce tohoto města. Lze shlédnout také pozůstatky několika zikkuratů, hrobek a chrámů.