Nápis se nachází na skále u vesnice Bísotún, v předhůří pohoří Zagros, vzdálené asi 30 km SV od města Kermánšáh ve směru na Hamadán, na staré karavanní cestě. Nápis je v klínovém písmu ve třech jazycích, které se užívaly v achajmenovské říši – elamštině, akkadštině a staroperštině. Nad nápisem je obraz boha Ahuramazdy, pod nímž stojí vítězný král s devíti spoutanými vzbouřenci. Jedná se o guvernéry jednotlivých provincií: Atrina (ze Súsiany), Nidinter-Bel (z Babylónie), Faravartiš (z Médie), Martija (ze Súsiany), Čitrantakhma (z rodu Sgartia, z Médie), Vahjazdata (Smerdis z Persie), Arakha (z Babylónie), Frada (z Marvu), Skuntha (ze Skýthie). Desátý vzbouřenec Gaumáta leží na zemi a Dareios má na něm položenou levou nohu. Nápis je 25 metrů široký a 15 metrů vysoký a sestává z 1200 řádek textu.
Nápis je jakousi perskou Rosettskou deskou, protože posloužil k rozluštění staroperského klínopisu. O jeho rozluštění se zasloužil britský důstojník Henry Rawlinson. Přepsal celý nápis v letech 1833–1834. V r. 2006 byl po rekonstrukci zapsán na seznam památek UNESCO.
Poblíž nápisu stojí socha Herkula. Je z r. 148 př. Kr., což je psáno ve starořeckém nápisu u sochy. Pochází z doby vlády diadochů v Íránu.
Ukázka z překladu části nápisu (Klíma, O.: Sláva a pád starého Íránu, s. 55–56):
„Kambudžija jménem, syn Kurův, z našeho rodu, ten zde byl králem. Toho Kambudžiji bratr Bardija jménem byl ze stejné matky a ze stejného otce jako Kambudžija. Pak Kambudžija toho Bardiju zabil. Když Kambudžija Bardiju zabil, nebylo známo lidu, že Bardija byl zabit. Pak Kambudžija odtáhl do Egypta. Když Kambudžija odtáhl do Egypta, lid se stal nepřátelským. Potom se rozmnožila lež v zemi, i v Persii i v Médii i v jiných krajinách. Král Dárajavauš praví: Potom byl jeden muž, mág Gaumáta jménem, ten se pozvedl z Pišijáuvády – tam je hora jménem Arakadriš – odtamtud, čtrnáct dní měsíce vijachna přešlo, když se pozdvihl. On takto lhal lidu: Já jsem Bardija, syn Kurův, bratr Kambudžijův.“