Banaue
Městečko je východiskem k proslaveným rýžovým terasám, založeným přibližně před 2000 lety a považovaným za jeden z divů světa a zapsaným na seznamu UNESCO. Pokud oblast navštívíte ve správném období, představují krásně zelené terasy jeden z nejhezčích pohledů na ostrově Luzon. Rýžové terasy byly založeny příslušníky kmene Ifugao, původně lovců lebek. Tito dnes přátelští domorodci byli a zůstávají schopnými staviteli – za pomoci bambusových trubek a propracovaného systému zavlažování dokázali přivést vodu do nepřístupných svahů a využít je pro svůj prospěch.
Batad
Místní rýžové terasy, jejichž scenérie připomínají velký amfiteátr, patří mezi nejhezčí v oblasti. Oproti Banaue, které je spíš rušnějším turistickým místem, je Batad spíše klidnějším městečkem, kam se vydávají batůžkáři a nezávislí cestovatelé.
Sagada
Městečko položené vysoko v horách se vyznačuje vedle krásných výhledů a čistého ovzduší i poklidnou atmosférou vyhledávanou nezávislými cestovateli.
V blízkosti Sagady se nacházejí dvě zajímavá místa. Jedním z nich je Údolí ozvěn – pohřebiště s rakvemi zavěšenými na skále, přičemž nejstarší rakve by měly být přes 500 let staré. O něco níže pak najdeme Sumaging Cave (Velká jeskyně), nabízející zajímavou procházku v krasovém podzemí.
Baguio
Městečko rozložené malebně na svazích kopců představuje neoficiální centrum Kordiller a je oblíbeným místem dovolených Filipínců, kteří sem prchají z rozpálených nížin. Baguio bylo založeno na počátku 20. století americkou armádou jako místo odpočinku. Městečko má pohnutou historii. Bylo na počátku 2. světové války bombardováno Japonci z důvodů blízké vojenské základny, na konci války naopak srovnáno se zemí Američany, kteří chtěli vyhnat Japonce. A aby toho nebylo málo, bylo též v r. 1990 těžce poškozeno zemětřesením. V současnosti také Baguio trpí překotným stavebním rozvojem a náporem filipínských studentů, kteří téměř zdvojnásobují místní populaci po většinu roku. Pokud ale odmyslíme zmíněné problémy, představuje Baguio krásné místo v horách s příjemnou atmosférou a možností hezkých procházek po okolí.
Vulkán Pinatubo
Je aktivní stratovulkán ležící přibližně 85 km SZ od Manily na centrálním Luzonu. Až do své erupce r. 1991 byl považován za spící sopku, projevy jeho činnosti nebyly do té doby zaznamenány. Jednalo se o silně erodovanou, nenápadnou horu, jejíž úbočí byla hustě zalesněna. V těchto lesích pak žily tisíce původních obyvatel Aetů, kteří sem uprchli v době španělské kolonizace Filipín.
Dne 15. června 1991 došlo k silné erupci, druhé nejsilnější ve 20. století (nejsilnější erupcí 20. století vůbec byl výbuch sopky Novarupta na Aljašce). Sopečná aktivita vulkánu Pinatubo shodou okolností připadla na dobu, kdy byl Luzon zasažen tajfunem Yunya, a tak následky erupce byly ještě zesíleny přívaly bahna. Včasná evakuace zachránila mnoho lidských životů, přesto sopečná činnost spolu s bahnem způsobila obrovské materiální škody v okolí vulkánu, řeky v blízkosti také změnily svá koryta. Erupce byla opravdu obrovská, její důsledky na světové klima byly největší od výbuchu indonéské sopky Krakatoa – vulkanický materiál vyvržený do atmosféry způsobil celosvětově měřitelný pokles teploty o 0,5 °C. Erupce z r. 1991 si přes včasnou evakuaci vyžádala 847 lidských životů, 8000 domů bylo zcela zničeno a 73 000 poškozeno. Záplavy bahna znamenaly také těžkou ránu pro okolní zemědělce, přibližně 42 % úrodné půdy v okolí bylo zasaženo. Vrchol hory se následkem erupce snížil o celých 260 m, kráter sám se pak postupně zaplnil vodou a vzniklo zde vulkanické jezero. Zásadním způsobem byla také zasažena komunita Aetů – návrat do jejich domovů byl vzhledem k úrovni destrukce možný pouze v omezené míře, původně hodně zachovalá a jednotná komunita se rozpadla, velká část Aetů musela přesídlit a ztratila své původní zdroje obživy.
