Nás zde zajímá zejména Maijishan (Mai-ti-šan) – jeden z největších komplexů buddhistických jeskyní v Číně, pocházející z doby dynastie Severní Wei (Wej), tedy ze 4.–5. století n.l. Jeskynní komplex je vybudován ve skalní stěně připomínající trochu hromadu sena, odkud pramení i jeho čínský název, který by se dal volně přeložit jako "hora Kopky sena" – Maijishan.
Dynastii Severní Wei (386–534) založili Tobové – polokočovný kmen žijící původně v oblasti na sever od Dlouhé zdi. Stalo se tak krátce po rozpadu dynastie Han (Chan), kdy na historickém čínském území vznikla celá řada malých státečků, z nichž mnohé ovládali, podobně jako stát Severní Wei, cizí dobyvatelé. Méně civilizovaní nájezdníci si rychle zvykli na přepych života čínské aristokracie a úspěšně ho napodobovali. Spolu s ním přijali za svůj čínský způsob života i čínskou kulturu a postupně se sinizovali.
Severní Weiové byli zanícenými vyznavači buddhismu a k poctě Buddhovi budovali rozlehlé chrámy vyzdobené nádhernými freskami a grandiózními sochami. Využívali k tomu prvků, které jim nabízela příroda, skalní rozsedliny a jeskyně. Jeden z velkolepých jeskynních komplexů se nachází právě v Maijishanu. Podobně velkolepé chrámy můžeme najít na několika dalších místech v Číně, jako například jeskyně Yungang (Jün-kang) u Datongu (Ta-tchung) či jeskyně Mogao (Mo-kao) poblíž města Dunhuang (Tun-chuang) v západní Číně.
Kromě dynastie Severní Wei se o výzdobu chrámů v Maijishanu zasloužila dynastie Song (Sung) (960–1279), která byla jednou z nejosvícenějších čínských dynastií. Zničena byla v důsledku mongolské invaze. Ani jeskyně v Maijishanu se nám nezachovaly v plné kráse, část byla zničena zemětřesením.