Meili xue shan (Mej-li süe šan) 梅里雪山 je název místního pohoří, jehož nejvyšší vrchol Kawagarbo dosahuje nadmořské výšky až 6740 m a nebyl doposud člověkem pokořen. Mezi známé pokusy o zdolání nejvyššího vrcholu patří japonsko-čínská expedici z r. 1991, která do dějin vstoupila jako jedna z největších horolezeckých katastrof, neboť při ní všech 17 účastníků expedice zahynulo pod noční lavinou. Poslední (také neúspěšný) pokus je v záznamech z r. 1993 a vedl jej Američan Nicholas Clinch.
Mnozí cestují do Deqinu právě kvůli těmto horám. Meili xue shan je posvátným horstvem pro tibetské buddhisty, kteří věří, že zde sídlí mocní duchové. Tato víra pochází z původních představ tibetského lidového náboženství bönismu. Kromě skutečnosti, že tudy protéká životodárný Mekong, je oblast pozoruhodná také díky velkému nadmořskému převýšení od 2000 m až do 6740 m ve vzdálenosti pouhých 10 km. Na velmi malé ploše lze nalézt nejrůznější vegetační pásma: v nejhlubších kaňonech se nachází vyschlá kamenitá krajina, v nižších polohách bujné smíšené lesy, o něco výš svěží pastviny alpského typu, ve vyšších polohách jehličnatá tundra a na vrcholcích permanentně bílé zasněžené vrcholky.
Mezi další pozoruhodnosti patří chrám Feilai (Fej-laj) 飞来寺, který leží zhruba 10 km od centra městečka Deqin. Právě odtud jsou nejlépe vidět vrcholky pohoří Meili xue shan. Chrám byl postaven v r. 1614. K názvu chrámu, který v překladu znamená Létající chrám, se váže zajímavá legenda. Původně měl chrám Feilai stát na místě zhruba 2 km vzdáleném od nynější pozice. Noc před začátkem stavby ovšem předem připravené stavební materiály záhadně zmizely. Druhý den, když se je lidé vydali hledat, nalezli nosné sloupy na dva kilometry vzdáleném prostranství již zasazené dle stavebního plánu do země. Místní tuto událost považovali za zjevení nebeské vůle, které se není radno protivit, tudíž chrám postavili na novém místě.
Slavný je také pramen, který vytéká před chrámem. Údajně má jeho voda omlazující účinky. Žil zde kdysi mnich, který díky pravidelnému pití této vody dosáhl značné dlouhověkosti. Proto mnoho přicházejivších cestovatelů spěchá se místní vody napít; někteří si dokonce berou značné zásoby s sebou domů. Ať už jsou legendy pravdivé či ne, pro místní je Létající chrám místo odpočinku, meditace a duševní kultivace.
