Polynésie a Čína

Původními obyvateli Taiwanu byli domorodci polynéského původu. Obyvatelé protilehlé pevniny znali ostrov již kolem roku 2000 př.n.l. Ve 12. století nájezdy kočovných Mongolů rozvrátily čínskou říši Song (Sung) a obyvatelé pevniny hledali záchranu mimo jiné na Taiwanu. Čínští rolníci, rybáři a kupci vytvářeli na Taiwanu samostatné správně nezávislé enklávy.

V 17. století se zájmy čínských kupců střetly s evropskými. První Evropané, kteří projevili zájem o Taiwan, byli Portugalci a Holanďané. Taiwan byl v té době nejvýnosnějším územím ovládaným Východoindickou společností. V té době došlo také k prudké migraci obyvatel přilehlých čínských provincií na Taiwan.

Ve stejném století ovládla nová dynastie Mandžuů celou Čínu a Taiwan se stal poslední baštou protimandžuského odporu. Ani Taiwan však náporu Mandžuů neodolal – Mandžuové ovládli Taiwan v r. 1683 a připojili ho ke svému impériu. Součástí území ovládaného mandžuskou dynastií Qing byl Taiwan až do r. 1895, kdy ho mandžuský dvůr předal jako válečnou náhradu Japonsku.

Občanská válka

Japoncům nelze upřít hospodářské úspěchy, ale zároveň se projevili jako bezohlední utlačovatelé, což budilo odpor. Vlastenecké hnutí bylo podporované i na pevnině a v r. 1945 bylo Japonsko nuceno se Taiwanu vzdát. Obyvatelé ostrova sice návrat „do lůna vlasti“ přivítali, nicméně Kuomintangská vláda, která v té době ovládala většinu Číny, byla zkorumpovaná a krajně neschopná. Guvernérem ostrova se stal generál Cheng Yi (Čchen I), který ostrov během dvou let dokonale vyraboval. V únoru 1947 vypuklo na Taiwanu povstání proti generálovi, ale bylo utopeno v krvi.

V době protikuomintangské ofenzívy vedené čínskou Rudou armádou se z Taiwanu stalo poslední útočiště kuomintangské elity. Na Taiwan se přesunula stranická, vědecká, kulturní a podnikatelská elita, celkem asi 2 miliony osob. Na Taiwan bylo odvezeno zařízení mnohých průmyslových podniků a mimo jiné i artefakty z pekingského Zakázaného města.

Do sporu Kuomintangu s Rudou armádou zasáhly USA, když vzaly Čankajška pod svá křídla a kuomintangský režim na Taiwanu zachránily. V 50. letech také poskytly Taiwanu bezprecedentní hospodářskou pomoc, která významně změnila tvář ostrova.

Výjimečný stav... na 40 let

Od r. 1949 existuje Čínská lidová republika se sídlem vlády v Pekingu a Čínská republika se sídlem vlády v Taipei. ČLR a ČR zůstaly ve válečném stavu formálně až téměř do konce 20. století.

Většinou máme Taiwan zafixovaný jako baštu demokracie. Nebylo tomu tak ale vždy. Kuomintang hospodařil na Taiwanu jako jediná totalitní strana se všemi rysy, jak je známe u nás. Všechna negativa byla navíc znásobena tím, že se Čínská republika formálně nacházela ve válečném stavu a život společnosti byl omezen zákonem o výjimečném stavu.

Teprve od r. 1986 probíhá proces postupné demokratizace. Nejdůležitějšími událostmi je povolení opoziční politické strany a zrušení výjimečného stavu.

Samostatnost-nesamostatnost

Strana demokracie a pokroku, první opoziční strana, dnes soupeří o moc s reformovaným Kuomintangem. Zásadní rozdíl mezi oběma nejsilnějšími politickými stranami je v jejich vztahu k pevnině. Obě strany si ale uvědomují, že za současné situace není možné ani sjednocení s pevninou ani jednoznačné prohlášení Čínské republiky na Taiwanu samostatným státem.

Hlasováním v r. 2008 dali obyvatelé ostrova najevo, že si nepřejí definitivní odtržení ostrova od mateřské pevniny, ale postupnou normalizaci vztahů. Ta zatím úspěšně pokračuje za nezájmu světových sdělovacích prostředků, neboť její nedramatický vývoj není mediálně zajímavý.

A proč jet na Taiwan?

Taiwan zůstává v povědomí mnohých lidí především jako země moderních technologií. I to je samozřejmě součástí mozaiky dnešního Taiwanu, ale ostrov nabízí mnohé zajímavosti také turistům.

Taipei

Nejdříve zamíří návštěvníci obyčejně do hlavního města. Taipei (Tchaj-pej, asi 3 mil. obyv.) nemá dlouhou historii. Jako moderní město se začala rozvíjet až za japonské okupace, tj. od r. 1895, kdy sloužila jako administrativní centrum kolonie. Do dnešní velikosti se Taipei rozrostla po roce 1949, kdy sem přesídlila vláda Čínské republiky.

Čankajškovi, nejvýraznější osobnosti moderních dějin Taiwanu, je zasvěcen monumentální památník, dnes Památník demokracie v centru města. V parku u památníku se nacházejí dvě budovy v čínském stylu, koncertní síň a divadlo.

V Taipei nemůžete opomenout návštěvu Palácového muzea. Uchovává vzácné sbírky, jež byly původně umístěné v Pekingu. Kuomintangská vláda v r. 1937 ukryla nejcennější skvosty Zakázaného města před Japonci a uložila je zde na Taiwanu. Na předměstí Taipei byl pro ně vybudován obdivuhodný areál několika budov v tradičním čínském stylu.

Od roku 2004 se Taipei pyšnila nejvyšší budovou světa. Byla jí 505 m vysoká „Stojednička“, která dostala název podle počtu poschodí. Dnes je tato budova "pouze" 2. nejvyšší na světě po dubajském mrakodrapu Burdž Chalífa.

Formosa

Taiwan, Formosa – neboli Nádherný ostrov – nabízí divokou tropickou přírodu, soutěsky, jezera a termální prameny. Jeho nádherné hory dosahují výšky téměř 4 km, a přitom se nachází jen pár desítek kilometrů od moře. Přestože má Taiwan jen poloviční rozlohu oproti České republice, vejde se na jeho plochu 8 národních parků, které pokrývají téměř 9 % jeho celkové plochy.

Moře oblak

Jedním z nejnavštěvovanějších chráněných území na Taiwanu je přírodní rezervace Alishan, jež nese název podle stejnojmenného pohoří. Nejvyšší hora se tyčí do výšky 2663 m n. m. Alishan je známý svými překrásnými pohledy na západ slunce a říká se o něm, že kdo jej nenavštívil, nepoznal krásu Taiwanu. Na romantičnosti přidává moře oblak. Mraky a mlhy jsou tu velmi časté a husté a hory vystupující nad nimi se snově vznášejí jako plující ostrovy na obloze.

Způsobů, jak ztrávit krásný den v Alishanu, je hodně. Můžete se vydat unikátním horským vláčkem pod vrchol posvátné hory Chushan (Čhu-šan), neboli na „Slavnostní horu“ (2489 m), pozorovat romantický východ slunce, navštívit voňavou magnóliovou zahradu nebo obdivovat stromy, které pamatují i dobu před Kristem. A cestou nezapomeňte ochutnat místní znamenitý čaj...

Taroko

Turistickou atrakcí č. 1 je jednoznačně Národní park Taroko. Na ploše 92 tis. hektarů (téměř dvojnásobek Krkonošského NP) se nachází severní část Centrálního pohoří s vysokými horami, strmými soutěskami, množstvím vodopádů a rozmanitými živočišnými i rostlinnými druhy. Dosud je domovem potomků původních domorodých obyvatel, tzv. lidí kmene Taroko.

Nejznámější a nejvíce navštěvovanou částí národního parku je stejnojmenná soutěska Taroko. 20kilometrový mramorový kaňon se ostře zařezává do okolních skal, které místy dosahují výšky přes 1000 m.

Soutěskou vede jedinečná cesta. V 50. letech Čankajšek rozhodl o vybudování západo-východní silnice napříč ostrovem. Za cenu 450 lidských životů byla cesta v r. 1960 skutečně dostavěna. Silnice je doslova zakousnutá hluboko do skalních stěn a obzvlášť úsek, kterému se přezdívá Tunel devíti zákrut, je oblíbeným objektem fotografů.

To je jen malá ukázka z toho, co je v národním parku Taroko k vidění. Ať už se vydáte jakoukoli z mnoha turistických stezek, čekají vás určitě neopakovatelné výhledy na dechberoucí hory, divoké vody řeky Liwu nebo zážitky v podobě návštěvy původně domorodé osady...