Malá rajská zahrada

Oblast jihovýchodní Asie není v rámci kontinentu žádnou výjimkou – právě naopak. Na relativně malé rozloze (velikostí přesahuje rozlohu celé EU a počtem obyvatel ji o více než 100 milionů předčí) najdeme téměř vše – například moře s nejvyšší biodiverzitou světa, prastaré lesy, desítky aktivních sopek, mocné řeky spojující svým životodárným tokem země ležící podél jejich břehů, či vysoké hory s vrcholky, jež navzdory tropickému podnebí pokrývá sníh. Také bohatství místní unikátní fauny a flóry je obrovské – oblast jihovýchodní Asie je domovem až 20 % světových druhů pozemních a mořských druhů rostlin a živočichů. Z celkem 17 světových zemí pyšnících se přírodní megadiverzitou najdeme hned 4 v jihovýchodní Asii – jsou to Indonésie, Malajsie, Filipínya Papua-Nová Guinea. Příroda v tomto koutu světa opravdu svými dary nešetřila. A neuvěřitelná různorodost zdejších etnik, národů, náboženství a kulturních zvyků jakoby kopírovala přírodní bohatost regionu. Životu se v tomto koutu světa opravdu daří… a právě to může být i zdrojem problémů.

Člověk a příroda

Příroda, jež zde s nezměrnou štědrostí nabízí lidem své dary, zároveň umožňuje rychlý růst lidské populace. Výsledkem prosperity lidské komunity jsou i jevy méně pozitivní – mnohamilionové metropole zahalené oblaky smogu, stále se zmenšující plochy nesmírně cenných deštných pralesů nahrazované poli a plantážemi, znečištěná moře a řeky, ohrožované navíc nadměrným lovem ryb. Nebo také necitlivá těžba nerostných surovin v oblastech, které si zaslouží nejvyšší stupeň ochrany. Mnohdy se při drancování místního přírodního bohatství ani nejedná o záměr, ale důsledek faktu, že stále větší počet obyvatel se musí dělit o stejný, či dokonce zmenšující se objem prostředků k obživě. Vedle problémů ničení přírody spjatých s činností člověka usilujícího o prostou obživu (což je do určité míry možné považovat za životní nutnost) je zde i otázka turismu. Krásy a obrovská pestrost zdejší přírody v kombinaci s velmi příznivými podmínkami k návštěvě – slušnou infrastrukturou, dlouhodobě víceméně stabilní bezpečnostní situací, přívětivými obyvateli, fantastickou kuchyní a obecně příznivou cenovou hladinou – působí na turisty z celého světa jako magnet. Poptávka po dovolené v jihovýchodní Asii rostla v posledních dekádách přímo raketově, mezi lety 1991–2011 vzrostl počet jen zahraničních turistů o 300 % (samostatnou kapitolu představují návštěvníci z Číny). A místní obyvatelé, vděční za další zdroj obživy a prosperity, rádi vyhoví klientům přinášejícím tak potřebné finance. Tlak na již tak těžce zkoušenou přírodu se s přílivem turistů ještě znásobuje...

Ohrožení unikátního regionu

Prozatím zůstává pestrost zdejších druhů ohromující. Region je zhruba v polovině rozdělen tzv. Wallaceovou linií, jež představuje přelom mezi především asijskou a především australskou faunou a flórou. Proto se v jihovýchodní Asii můžeme, možná trochu překvapivě, setkat například se stromovými klokany a obrovským množstvím papoušků, které bychom jinak očekávali spíše v Austrálii. Z dalších zajímavých druhů fauny, pro něž je zdejší příroda domovem, uveďme například orangutany, tapíry čabrakové, slony indické, nosorožce jávské, tři druhy tygrů, známé komodské draky (varan komodský) či orly filipínské – seznam by mohl dlouho pokračovat. Většina těchto druhů je dnes již bohužel ohrožena, mnohdy kriticky. Nesmírně pestrá je i fauna a flóra zdejších moří – vedle obrovských žraloků velrybích žije v jihovýchodní Asii šest z celkových sedmi druhů mořskýchželv (čtyři druhy zde i kladou vejce). A stejně jako pozemní druhy jsou i ty mořské mnohdy v ohrožení. Podle odhadů je ohrožena až polovina celkové rozlohy korálových útesů jihovýchodní Asie, podobně jsou ohroženy všechny druhy mořských želv (některé kriticky). Příčin je mnoho – vedle oteplování oceánů zde hrají roli i přílišný či necitlivý (za pomoci výbušnin či jedů) rybolov, ukládání sedimentů přinášených řekami v důsledku zvýšené deforestace a další vlivy.

"Ekologický" palmový olej a tradiční medicína

Navzdory vysoké schopnosti regenerace představuje kombinace změny klimatu, lidských faktorů (především rozvoje zemědělství a infrastruktury) a turismu pro zdejší přírodu smrtící koktejl, z něhož by se podle některých studií již nemusela zotavit. Stále větší plochy primárního pralesa, domova mnoha nenahraditelných přírodních druhů, padají za oběť vypalování za účelem zakládání polí a plantáží, především palmy olejné (Malajsie a Indonésie dnes pokrývají 90 % světové produkce palmových olejů, jejichž význam coby biosložky paliv je navíc sporný). Bližší informace o palmě olejné jsou k nalezení ZDE. I místní vlády si již začínají uvědomovat, jak křehká je rovnováha mezi potřebami obživy místních a nutností uchovat přírodu budoucím generacím. Výsledkem jsou desítky národních parků a chráněných území jihovýchodní Asie a také mezinárodní smlouvy, které mají poskytnout možnost přežití ohrožené původní přírody.

Vedle důsledků lidské činnosti způsobené do značné míry životní nutností se jihovýchodní Asie bohužel pyšní i dalším primátem – region je centrem ilegálního obchodu se zvířaty a zvířecími produkty. Příroda je drancována za účelem odchytu zvěře prodávané jako domácí mazlíčci, ale také kvůli obchodu se zvířecími produkty sloužícími jako součást tradiční (především čínské) medicíny či jako vybrané pochoutky. Čínská medicína je kapitola sama pro sebe – téměř každá země jihovýchodní Asie hostí menší či větší komunitu Číňanů, jejichž tradiční medicína představuje další hrozbu pro mnohé vzácné druhy živočichů a rostlin. Tradiční čínská medicína léčí prostředky, které mnohdy fungují spíše na mýtickém než vědeckém základě. Poptávka po vzácných složkách s mnohdy pofidérním účinkem je ale zcela reálná, ať už se jedná o tygří penisy (mají zvyšovat mužskou potenci), rohy nosorožců (údajně „ochlazují krev“) či medvědí žluč, získávanou za drastických podmínek. Číňané považují svou tradiční medicínu za nedílnou součást své prastaré kultury a vzdávají se jí jen velmi neochotně. Podobný pohled na tradiční medicínu najdeme i ve Vietnamu, jenž byl po tisíciletí čínskou kulturou formován a ovlivňován. i zde bohužel platí zákony trhu – tedy kde je poptávka, je nakonec i nabídka. Totéž se týká i různých suvenýrů, které je možné v Asii pořídit. 

Je libo želví náramek či roh nosorožce?

Známý turistický slogan říká: „take just photographs, leave just footprints“, tedy víceméně to, že ideální dopad naší návštěvy v navštívené destinaci je… žádný. Nejlépe je, pokud si ze země odvezeme pouze krásné fotografie, a zanecháme jen mizivou stopu, že jsme zde kdy byli. v praxi je to samozřejmě obtížné a co si budeme povídat, každý si rád ze své cesty přiveze i nějakou hmotnější připomínku. Na rozdíl od běžných turistických tretek typu triček a nevkusných rádoby originálních výrobků, jež pouze zatíží náš rodinný rozpočet, je možné v Asii koupit i dárky méně obvyklé.

Na zdejších tržištích lze za mnohdy směšnou cenu koupit produkty z místní nesmírně vzácné fauny a flóry, která je za účelem výroby cetek nemilosrdně, a hlavně zcela zbytečně, ničena. Nabízeny jsou například suvenýry vyráběné z pravé želvoviny – krunýřů mořských želv, ohrožených krásných mořských tvorů. Nebo je libo exkluzivní (a mnohdy nezákonné) výlety na místa, která ještě před pár lety představovala přírodní ráj? Dnes jsou mnohá z těchto míst zaplavena odpadky denně přijíždějících skupin turistů toužících vidět „neporušenou krásu přírody“. Náš zákazník náš pán, dalo by se říci. Jaká je ale skutečná cena těchto výrobků či aktivit? Rozhodnutí samozřejmě spočívá na každém návštěvníkovi, je ale dobré se ptát, zda opravdu potřebujeme suvenýry za takovouto cenu, nebo výlety očividně dále prohlubující ničení zdejší přírody.

Navzdory předchozím informacím, které by mohly vyvolat dojem, že jihovýchodní Asie je regionem připomínající spálenou zemi, opak je pravdou. Tento nádherný kout světa dosud představuje malý ráj na zemi, jehož biodiverzita je dodnes jednou z nejvyšších na světě, a důvody, proč sem míří turisté, jsou stále tytéž: nádherná příroda, fantastické pláže, skvělé jídlo či dobré ceny a přívětiví místní obyvatelé, kteří s radostí vítají každého návštěvníka z jakéhokoli koutu světa. Je ale dobře si během cest uvědomovat i zodpovědnost, jakou každý turista má, a ptát se, jaká je opravdová cena za naše zážitky a jaké jsou vedlejší dopady našeho cestování. Dopady, jež mnohdy na první pohled nemusí být patrné. Už jen ochota se zamyslet a přizpůsobit své chování ochraně místní přírody a památek, namísto sobeckého postoje, že naše dovolená stojí nad vším ostatním, může být krokem správným směrem.

9.7. 2015
text: Lubomír Vacek
foto: China Tours