Malajsie – cenzurovaný ráj na rovníku

Vyhledat zájezd na mapě

Je Malajsie rovníkový turistický ráj s perfektně fungující infrastrukturou a země zachovávající si navzdory vysoké úrovni modernizace taktéž své tradiční hodnoty? Bohatá muslimská země, která může být hrdá na své kulturní dědictví a proklamovanou příkladnou toleranci mezi jednotlivými etniky a vyznáními? Nebo je to spíše země, kde vládne přísná cenzura a lidská práva jsou zásadním způsobem omezována, kde jsou představitelé malajského muslimského etnika zcela legálně zvýhodňováni před spoluobčany nemalajského původu? Najít pravdivou a přesnou odpověď může být relativně obtížné.

Cenzura běžná i neběžná, (nejen) tištěná

Slovo cenzura má v současnosti silně negativní konotace a bývá velmi často spojováno s autoritářskými režimy. Pravda je ovšem taková, že prakticky každý stát na světě disponuje cenzurním aparátem, a to včetně států považovaných za demokratické. Cenzorské zákony v Malajsii jsou ovšem považovány za jedny z nejpřísnějších na světě. Jsou propagovány coby prostředek ochrany cítění občanů vůči vlivům, jež nejsou pokládány pro zemi vhodné, nebo jsou považovány za neslučitelné s morálkou a vírou. V zemi jsou uplatňovány zákony cenzury týkající se tištěného slova, filmových děl, hudby a kontroly internetu. Veškerá média jsou přísně kontrolována, nelicencovaný tisk je ilegální na základě Zákona o tiskařských lisech a publikaci z roku 1984. Povolená tištěná média musí každoročně žádat o obnovení své licence, což samozřejmě vládě umožňuje tisk „udržovat v lati“. Stejně jako veřejné sdělovací prostředky i knihy a další publikace podléhají schválení příslušnými orgány. Této možnosti je opravdu využíváno, např. roku 2006 neprošlo schválením cenzurou 56 knih. Mezi jinými indonéský překlad Darwinova díla O původu druhů, stejně tak nebylo možno distribuovat ibanský (jedno z bornejských etnik) překlad Bible kvůli použití slova Alláh jakožto ekvivalentu pro Boha s tím, že výraz Alláh je určen výhradně pro použití muslimy.

Zkažený svět showbyznysu

Malajsijská cenzura pamatuje i na představitele hudební branže, kteří – přiznejme – nejsou za vzor ctností považováni ani u nás. Na rozdíl od západních zemí, kde je tato část zábavního průmyslu ovlivňována málo, je tomu v Malajsii jinak. Omezení typu zákazu nošení krátkých kalhot skupině Linkin Park při jejich koncertu, nutnost přiodění příliš vyzývavé Mariah Carey či volání po zákazu koncertu Avril Lavigne, jejíž pohyby na jevišti byly považovány za příliš provokativní pro malajsijskou mládež, vyvolávají spíš úsměv. I ony jsou ale součástí nesvobodného systému, jehož dopady úsměvné nejsou. Podobně je tomu i u filmů – všechna díla procházejí přísným procesem schvalování. Vedle běžného omezování na základě obsahu explicitně sexuálního a násilného charakteru má Malajsie i své vlastní „speciality“. Žádné filmy pocházející z Izraele a filmy, v nichž se mluví hebrejsky nebo jidiš, nesmějí být promítány v žádném kině v Malajsii. Ač u některých filmových děl je otázka jejich umělecké hodnoty více než sporná, u jiných se jedná vysloveně o zákaz motivovaný obsahem. Za mnohé zakázané filmy zmiňme United 93 (islámský terorismus); Zkrocená hora (homosexuální orientace hlavních protagonistů); Schindlerův seznam (původně zakázán pro sympatie vůči Židům, později uvolněn na DVD) či Umučení Krista (zakázán muslimským divákům).

Svobodný internet?

Jediným necenzurovaným médiem zůstával po dlouhou dobu internet. Malajsie podepsala Zákon o multimédiích, který měl zaručovat naprostou svobodu internetu. Internet měl být zcela svobodný a přístup ke stránkám závadného obsahu měl být rozhodnutím každého jednotlivce. Malajsijská vláda pravděpodobně ale nedocenila možnosti, které dnešní internet poskytuje, a postupně se začalo mluvit o zavedení celonárodních webových filtrů, které měly zakazovat přístup k nežádoucím stránkám. Nakonec ale pouze silně konzervativní země Kelantan a Terrenganu prohlásily, že na jejich územích budou tyto filtry opravdu zavedeny. Situace se ale radikálně změnila v červenci 2011, kdy Malajsijská komise pro komunikaci a multimédia přikázala zablokovat několik stránek včetně proslavené stránky WikiLeaks. Později své rozhodnutí vysvětlovala přítomností virů a šířením materiálů se škodlivým obsahem, bylo ovšem zřejmé, že situace v zemi se zásadně změnila a již ani internet není možné považovat za svobodné médium. V současnosti veškeré nově vznikající bloggerské stránky musí požádat o vládní povolení, i zde se vláda odvolává na snahu zabránit šíření rozkolu v etnicky a nábožensky nejednotné a pestré zemi.

Výzvy moderní doby

Malajsie má před sebou nelehké období. Pokud si bude chtít udržet svou úroveň rozvoje a hospodářství, bude se muset zaměřit na obě zmiňované otázky – jak cenzuru, tak oblast lidských práv. Bude zároveň muset najít svou vlastní cestu k modernizaci a rozvoji občanské společnosti. A také najít správnou míru mezi nepochybně potřebnou ochranou proti případným netolerantním projevům veřejného mínění v etnicky a nábožensky velmi komplexní zemi a mezi mírou svobody nutnou pro svobodné vyjadřování relevantních názorů. Že se nebude jednat o úkol lehký, je nasnadě, protože najít správnou míru svobody vyjadřování není snadné ani v zemích etnicky homogennějších. Přejme této krásné zemi v budoucnosti jen to nejlepší.