V červenci 2006 byla také dokončena vysokohorská železnice spojující Lhasu s 1142 km vzdáleným městem Golmud v provincii Qinghai (Čching-chaj). Tibet se tak stal poslední „provincií“, do níž byl v Číně zaveden vlak. Železnice se honosí několika nej a je skutečným zázrakem moderní techniky. Nalézá se na ní 675 mostů v celkové délce 160 km. Téměř polovina trasy vede po věčně zmrzlé půdě (permafrost) a více než 80 % trati bylo vybudováno v nadmořské výšce přes 4000 m. Na trase se nachází nejvýše položený železniční tunel na světě (4905 m) a průsmyk Tangu ve výšce 5072 m je vůbec nejvýše položeným železničním bodem na světě.
Městu dominuje stavba Potály (viz Potála), bývalého sídla dalajlamů, které dříve leželo asi dva kilometry od města. Dnes je zcela pohlcena „moderní“ čínskou zástavbou, a nachází se tak přímo ve městě. Západní část Lhasy přestavěli Číňané ke svému obrazu betonových staveb, východní část si stále ještě uchovává alespoň ostrůvky původní tibetské kultury.
Duchovním srdcem nejen Lhasy, ale i celého Tibetu je chrám Džokhang(viz Džokhang). V jeho okolí a na náměstíčku před ním se setkáme s poutníky z blízkých i dalekých končin.
Kolem tibetské části Lhasy a chrámu Džokhang se nachází poutní okruh Barkhor, jedno z nejposvátnějších míst Tibetu. Okruhem každé ráno a večer proudí stovky modlících se Tibeťanů s modlitebními mlýnky a růženci. Začíná na Barkhorském náměstí, kde se také uskutečnila většina tibetských povstání. Okruh dále pokračuje ve směru hodinových ručiček za chrám Džokhang. Před chrámem po celé dny dýmá věčný oheň ze sangkangu (kamenného krbu). Dnes je celý poutní okruh lemován krámky s různými uměleckými artefakty, „starožitnostmi“ a různými předměty z každodenního života Tibeťanů.
