Výlet do parku Hakone je kombinací cesty vlakem, lanovkou, horským vláčkem a lodí přes jezero. Pokud vyjde počasí, pohledy na Fudži-san jsou opravdu úchvatné.
Poloostrov Izu 伊豆半島
Poloostrov Izu se nachází ve vzdálenosti zhruba 100 km od Tokia, což z něj dělá snadno dostupnou výletní destinaci. Proslul nádherným pobřežím s vyhlášenými plážemi, mírným klimatem, horskými scenériemi a horkými prameny. Na rozvinutějším východním pobřeží můžeme navšívit městečko Itó, které se proslavilo právě díky svým horkým pramenům, u kterých byly vybudovány tradiční hostince zvané rjokan. Nejznámějším z nich je Tókaikan, který byl založen v roce 1928. V současné době ovšem již neslouží jako hostinec, neboť po rekonstrukci byl v roce 2001 znovu zpřístupněn veřejnosti jako historická památka, kde je možné obdivovat zručnost starých japonských mistrů tesařů, vychutnat si čaj v tradiční čajové místnosti, pokochat se výhledem z pozorovací věže a o víkendech a svátcích lze zavítat i do místních lázní.
Vyjedeme-li z Itó jižně podél pobřeží, dorazíme až do Šimody, přijemného městečka na úplném jihu poloostrova. Jeho jméno je spjaté s oficiálním počátkem navázání diplomatických vztahů mezi Japonskem a USA. Ještě do poloviny 19. století japonské císařství praktikovalo politiku izolacionismu vůči zbytku světa. Kapitán Matthew Perry, pověřen úkolem přinutit Japonsko, aby se otevřelo světu, v roce 1853 připlul s flotilou devíti válečných lodí. S pomocí těchto tzv. Černých lodí se mu o rok později podařilo s Japonskem uzavřít Šimodskou dohodu, jež zaručila americkým lodím přístup do několika přístavů.
Ve spojení s poloostrovem nelze také opomenout román Tanečnice z Izu (první vydání 1925) od prvního japonského laureáta Nobelovy ceny za literaturu (za r. 1968) jménem Jasunari Kawabata. Děj této novely s autobiografickými prvky o milostném vzplanutí studenta k mladičké tanečnici ze skupiny potulných herců je zasazen právě do tohoto městečka.
Pět jezer pod Fudži 富士五湖
Jak již název napovídá, jedná se o oblast na sever od slavné hory Fudži, která je položená zhruba ve výšce 1000 m n.m. a jejíž dominantou je pět velkých jezer – Sai, Jamanaka, Šódži, Motosu a Kawaguči. Posledně jmenované je díky dobré dostupnosti nejvíce navštěvované. Kromě dech beroucího výhledu na legendární horu láká jezero také horkými prameny při svém východním břehu. Sezónně sem pak turisté na jaře jezdí obdivovat rozkvetlé sakury a na podzim pak pestrobarevnou krajinu. Nelze opomenout také nejzápadnější jezero Motosu, které je vyobrazené na japonské bankovce o hodnotě 1000 jenů. Nedaleko něj se nachází louka s „travními sakurami”, jak se přezdívá místnímu druhu plamenek, které když na jaře kvetou, tak ve spojení s majestátní horou Fudži v pozadí vytváří nádherné příležitosti pro fotografy.
Severně od jezera Kawaguči narazíme na osm malých jezírek Ošino Hakkai. Jsou pozůstatkem šesti velkých jezer, která vyschla již před několika stoletími. V současnosti jezírka čerpají vodu ze sněhu na svazích hory Fudži. Díky zdejšímu poréznímu lávovému povrchu je voda ve jezírkách krystalicky průzračná a velmi čistá. V období Edo byla koupel v těchto průzračných jezírkách očistným rituálem před výstupem na posvátnou horu.